Divadlo v Dlouhé – Eyolfek

Jedovatá vivisekce manželského vztahu založeného na sobectví a tedy dobrovolně přijaté slepotě. Děsivější variace na ředcházejícího Stavitele Solnesse jakoby předjímala i doprovázela Strindbergovy psycho-horory.

Režisér Jan Nebeský se do Divadla v Dlouhé vrací po osmi letech a stejně jako tehdy si pro hostování vybral text Henrika Ibsena. Po Divoké kachně je to tentokrát jedna z posledních Ibsenových her, málokdy uváděný Eyolfek. Jan Nebeský se na jeho přípravě podílí se svými blízkými spolupracovníky - především překladatelem Františkem Fröhlichem, jehož převody odhalují moderní jádro Ibsenových her a kongeniálně souznějí se zcela současným inscenačním pojetím, a výtvarnicí Janou Prekovou. Ústřední manželský pár hrají - stejně jako v Divoké kachně - Jan Vondráček a hostující Lucie Trmíková. V roli jejich syna Eyolfka ale tentokrát uvidíme skutečné dítě - Vlastíka Kaňku nebo alternujícího Vojtu Lavičku (přestože obsazení Jaroslavy Pokorné do role dívenky Hedviky v Divoké kachně se ukázalo jako velmi nosné a herečce přineslo Cenu Alfréda Radoka).