Dívčí orchestr - Fania Fénelon

Anotace:

Sugestivní beletristické zpracování osudů lidí zavlečených za 2. světové války do vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi-Březince.

Autorku inspirovala jedna z mnoha absurdních situací ve fašistickém koncentráku - založení a působení vězeňského ženského orchestru, který v táboře vedla vynikající německá houslistka. V tomto orchestru prožila autorka necelý rok, oddělená od ostatních vězňů a vědoma si toho, že její osud byl shodou okolností snesitelnější než jejich. Její subjektivní výpověď je psána s upřímnou snahou po naprosté pravdivosti, literární podání je velmi působivé a kromě hluboké víry v člověka a život nese výrazné stopy poezie a jemné ironie.

Dívčí orchestr je kniha, která nahlíží na osudy několika málo uvězněných židovek a árijek mnoha národností, které měly to štěstí v neštěstí, že se staly součástí orchestru a hudebního bloku v nacistickém vyhlazovacím táboru Auschwitz-Birkenau.

Je psána z úplně jiného pohledu, než na jaký je člověk většinou zvyklý, nebo alespoň já osobně jsem podobně laděnou knihu z prostředí koncentračního tábora doposud nečetla. Člověk se cítí až nepatřičně, když čte o tom, jak dívky seděly u kamen, ve kterých to hezky praskalo a bylo jim příjemné teplo, no prostě si říkáte, že na vás dýchá úplně jiná atmosféra, než byste normálně očekávali. Samozřejmě se dočítáte, jak byly dívky z tohoto orchestru bity, trpěly hladem a hlavně musely žít s neustálým strachem, jestli náhodou nepadne los na ně, jestli se zrovna ony neobjeví na seznamu těch, které pošlou do plynových komor. Celý jejich život v táboře byl hrou s vrtkavou štěstěnou, protože každá maličkost mohla být potrestána smrtí.

Ano, měly to relativně lehčí, protože nepatřily mezi pracovní čety, nemusely tedy těžce dřít a měly určité výhody, které jim pomohly zachránit si holý život, nebo je alespoň přiblížily k tomu přežít. Vzpomínky na tu hrůzu, kterou ale zažily a viděly, se vryjí do každého člověka a podle mě se s takovými vzpomínkami žije těžce, obzvlášť když vás odsuzují a nenávidí ostatní uvěznění, kteří neměli to "štěstí", aby se do tohoto orchestru dostali.

Co mě překvapilo, bylo zjištění, že i v takových chvílích vznikalo mezi vězeňkyněmi hluboké přátelství, ale i láska. A co mě naopak vůbec nepřekvapovalo, jak se z vcelku normálního člověka vlivem okolností dokáže stát naprostá zrůda. Těžko ale soudit něco, co člověk nikdy nezažil a snad ani nezažije.

"Také u kuchyní je živo, i tam je směna v plném proudu. Na ruchu samém není nic zvláštního, patří k našemu normálnímu, každodennímu životu jako kamióny odvážející náklad mrtvých, polomrtvých či odsouzených, nebo jako selekce."

Zajímavé, jak člověk otupí a přijímá smrt jako součást života.

Utrpení dívek z orchestru graduje v závěru knihy, kdy jsou Němci nahnány do vlaků a převáženy spolu s ostatními vězni do Bergen-Belsenu s jediným cílem: ZEMŘÍT. Zde prožívají totální kolaps organismu, vysílení, hladomor, nedostatek vody, úplavici, tyfus. Jak to s dívkami všechno dopadne, to už si musíte přečíst sami.

Dívčí orchestr je jedinečná zpověď Fanii Fénelonové, bývalé tamní vězeňkyně, klavíristky a zpěvačky. V této knize nejde o líčení hrůz a utrpení, ale o objevování toho krásného, co v člověku je a co mu pomáhá přežít.

Hodnocení: 80%