Spolčení hlupců - John Kennedy Toole

Anotace:

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...

Úryvek:

"Ignácie, tos měl na hlavě tuhle čepici, kdyžs mluvil s tím člověkem v pojišťovně?"

"Samozřejmě. Kancelář byla nedostatečně vytopená. Nechápu, jak je možné, že jim zaměstnanci nehynou, kdž musí dnes a denně pobývat v takové morně. A potom ty zářivky, které jim praží na mozky a připravují je o zrak. Vůbec se mi ta kancelář nelíbila. Snažil jsem se její nedostatky vedoucímu osobního oddělení objasnit, ale nezdálo se, že by ho to příliš zajímalo. Choval se navýsost nepřátelsky." Ignácius vypustil obludné říhnutí. 

Kniha vznikala v letech šedesátých, J.K.Toole ji nabídl nakladatelství k vydání, musel ji však několik let upravovat a i poté mu bylo oznámeno, že se knihy vydávat nebude, jelikož by se neprodávala. J.K.Toole na to konto páchá sebevraždu, a tak se do boje o vydání pouští jeho maminka, které se nakonec podaří knihu vydat. 

Co je podstatou knihy? Je to satira o tehdejší společnosti. J.K.Toole nenechal na nikom nit suchou a snad žádná postava v této knize skutečně není normální, ať je to domnělý představitel zákona policista Mancuso, který ne a ne zatknout skutečného zločince, maminka Ignácia paní Reillyová, manželský pár - pan a paní továrníkovi, kteří jsou znuděni životem v hojnosti, či věčná rebelka Myrna Minkoffová, jež protestuje proti všem a všemu, ovšem neváhá v této rebélii hojně využívat tatínkových peněz. Vrcholem všeho je však Ignácius - novodobý filozof, který neuznává absolutně žádnou autoritu a ve společenském žebříčku stojí samozřejmě na vrcholu. No ano, potkat ho ve skutečném životě, nejspíš bych zírala s otevřenou pusou a nechápala, jak něco takového může chodit beztrestně po světě:) Tím, že o tom ale pouze čtu, jednoduše jsem si tohoto obézního antihrdinu zamilovala a užívala si jeho neskutečné výlevy a eskapády, které mně osobně připadaly neskutečně vtipné. A u této věty se budu muset pozastavit, protože tato kniha je plná cynismu a ironie a to je přesně to, po čem já prahnu a co přímo zbožňuji. Samozřejmě je to ale druh humoru, který nesedí úplně každému a to, nad čím by se jeden pohoršoval, nad tím se druhý (jako já) neskutečně baví. 

Další věcí jsou předlouhé pasáže Ignáciových úvah a zápisů "deníku pracujícího mládence". To byla tedy vážně výzva. Pro mě, která neudrží soustředění ani pět vteřin, bylo prokousání se takovými výlevy vážně něco:)

Pokud bych měla vše shrnout do několika vět, řeknu, že tato knížka je skvělá a výjimečná. Není ovšem pro každého, protože to není takové to čtivo, které po vás jenom steče a uvnitř vás to nic výraznějšího nezanechá. Pokud máte rádi knížky, které jsou takovou tou oddychovou literaturou, které mají přímočarý děj a rychlý spád a nijak výrazně se nad nimi člověk nemusí zamýšlet, tuhle knížku vynechte! Pokud vás tedy nepostihne náhlé nutkání kompletně změnit žánr:)

Hodnocení: 75%