Lucas Hildebrandt dosáhl všeho, co si předsevzal; jenže zároveň se nedopatřením a mimochodem dotkl nejtemnějšího össenského tajemství. Na jeho rukou jsou spóry laëgühru. A nad jeho hlavou číhají Lodě. Ty, které bdí ve vesmíru, čekaly dlouho na svou chvíli; a teď konečně nalézají. Jejich Sdílené vědomí se obrací ke Studni planetárního ticha, kam se Lucas uchýlil společně s Aš~šádem z Fomalhiwy. Össeanka Kamëlë cítí Jejich přítomnost a zoufale se snaží odvrátit neodvratné; ale všechny okolnosti jsou proti ní. Ve chvíli, kdy uvnitř össenské Církve naplno propukají mocenské boje, se ocitá v sítích cizích plánů. Dělá, co může, aby se vyhnula církevnímu Vykonavateli, záměrům velekněží i vlastní minulosti. Od Lucase Hildebrandta se nesmí nechat poznat, od ostatních se nesmí nechat zabít – a Fomalhiwanovi nesmí uvěřit. Za jeho mediálním obrazem slavného hrdiny tuší nepřiznaný záměr. Jaké plány má Aš~šád z Fomalhiwy? A nakolik to souvisí s Loděmi? Co je mezi ním – a Jimi?!
Druhý díl ze série Mycelium Vilmy Kadlečkové tentokrát s názvem Led pod kůží, což je, na vysvětlenou, druhá z össenských posvátných drog, jež zaostří mysl na vzdálený cíl, po össensku Laegühr. Toliko co do össenštiny.
Čeká Vás tedy návrat Lucase na Zem s velmi zajímavým nákladem, psychotronicky nadanou bytostí - Aš~šádem, který značí velké nebezpečí pro Össeany, ale zároveň pro samotného Lucase. Co je vlastně zač a jaký je jeho skutečný cíl?
Druhý díl Mycelia je stále plné ironie, břitký humor Lucase mě neskutečně baví, zároveň to má hloubku a emoce (už se tolik neřeší Lucasovo dětství), nyní se více zaměřujeme na tajemství Lucasova otce. Celý vztah otec-syn prostupuje knihu a vine se příběhem jako neviditelná nit. Samozřejmě, že se Lucas projevuje stále jako pěkný manipulátor a sebestředný hajzl, ale stejně mu musíte fandit a litovat ho ve chvílích, kdy se mu příliš nedaří a všechno se mu hroutí, protože on je to v jádru přece skvělej chlap!? No ne?:)
Upřímně obdivuji tu úžasnou schopnost dokonalé analýzy člověka, kteroužto oplývá jak Lucasův otec, tak sám Lucas, zřejmě je to dědičné:) Jak dokáží "číst mezi řádky", všímají si jakýchkoli drobných nuancí v řeči těla, v náladě i ve slovech, která vychází z úst. Jako kdyby přečetli vše, co se člověku honí hlavou bez ohledu na to, co skutečně vypouští z pusy. Zajímavé tohle sledovat:)
Vilma Kadlečková má pro mě úžasnou schopnost popsat pocity. To, jak například vykreslila strach Lucasova nejlepšího kamaráda Briana, pane Bože, z toho jsem oněměla hrůzou a takové to: 'připadala jsem si, jako bych byla v jeho kůži a cítila to samé, co on' najednou dávalo smysl, protože to tak vážně bylo a bylo to neskutečně reálné!
Celá kniha je dokonale vymyšlená, neustále se něco děje, co vás naprosto vtáhne a pohltí. I když jsem měla ve čtení několikadenní pauzy, po pár stránkách mě to vždycky dostalo a znovu chytlo, že jsem knihu jen s těžkým srdcem odkládala. Místy jsem se bohužel úplně nezvládala orientovat v myšlenkových pochodech a názvech, a proto dávám takové hodnocení, jaké dávám. Každopádně je to rozhodně výjimečná kniha, která stojí za přečtení a můžu říci, že se nemůžu dočkat, až se vrhnu na pokračování, a jsem strašně zvědavá, jak to všechno dopadne!
Hodnocení: 90%
Hodnocení: 90%
Žádné komentáře:
Okomentovat