Varování: Následující anotace vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.
Hlavní hrdinka Leigh-Cheri je zrzka a k tomu i princezna v exilu. Její rodiče, král Max a královna Tilli z rodu Furstenbergů-Barcalonů byli nuceni emigrovat ze své země do USA, kde pod stálým dohledem CIA žijí v malém domku na okraji Seattlu s jedinou věrnou služebnou Gullietou. Leigh-Cheri tajně miluje Ralpha Nadera, jejím mazlíčkem je žabák, kterému říká Kouzelný princ. Její oblíbenou pohádkou je ta o princezně a zlatém míči, který ji upadne do studny, z které ji vynese žabák.
Na Havaji, kam se v doprovodu Gulietty vypraví na Geoterapeutický festival, pozná Leigh-Cheri celosvětově hledaného teroristu Datla. Přestože naprosto nesouhlasí s tím, že se Datel pokusí vyhodit do povětří budovy, v kterých festival probíhá, podlehne jeho šarmu a zamiluje se do něj. Postupně poznává jeho svébytnou filozofii. Datel se totiž považuje hlavně za psance (výstižnější je původní anglický výraz outlaw), tedy někoho, kdo zákon nepřekračuje, ale kdo stojí zcela mimo něj, stejně jako stojí mimo společnost. Výbuchy přirovnává k poezii. Z pocitu viny po tom, co kdysi vyhodil do povětří budovy univerzity, kde vědci zkoumali antikoncepční prostředky, se vyzná v přírodních způsobech bránících početí. A i přes svůj černý přeliv je to zrzek.
Hlavní hrdinka Leigh-Cheri je zrzka a k tomu i princezna v exilu. Její rodiče, král Max a královna Tilli z rodu Furstenbergů-Barcalonů byli nuceni emigrovat ze své země do USA, kde pod stálým dohledem CIA žijí v malém domku na okraji Seattlu s jedinou věrnou služebnou Gullietou. Leigh-Cheri tajně miluje Ralpha Nadera, jejím mazlíčkem je žabák, kterému říká Kouzelný princ. Její oblíbenou pohádkou je ta o princezně a zlatém míči, který ji upadne do studny, z které ji vynese žabák.
Na Havaji, kam se v doprovodu Gulietty vypraví na Geoterapeutický festival, pozná Leigh-Cheri celosvětově hledaného teroristu Datla. Přestože naprosto nesouhlasí s tím, že se Datel pokusí vyhodit do povětří budovy, v kterých festival probíhá, podlehne jeho šarmu a zamiluje se do něj. Postupně poznává jeho svébytnou filozofii. Datel se totiž považuje hlavně za psance (výstižnější je původní anglický výraz outlaw), tedy někoho, kdo zákon nepřekračuje, ale kdo stojí zcela mimo něj, stejně jako stojí mimo společnost. Výbuchy přirovnává k poezii. Z pocitu viny po tom, co kdysi vyhodil do povětří budovy univerzity, kde vědci zkoumali antikoncepční prostředky, se vyzná v přírodních způsobech bránících početí. A i přes svůj černý přeliv je to zrzek.
Datel se brzy ocitá ve vězení a jeho a Leigh-Cherina láska podstupuje nejtěžší zkoušku. Leigh-Cheri se rozhodne strávit čas ve stejných podmínkách jako její milenec. Vyklidí tedy ze svého podkrovního pokoje všechny věci, nechá tam pouze matraci, kbelík a jednu čtyřicetiwattovou žárovku.
A neotevřenou krabičku camelek. Právě jejím prostřednictvím postupně hledá cestu ke svému milenci.
Klíčovou otázkou, kterou Robbins ve svém třetím románu řeší, je jak dosáhnout toho, aby ve vztahu vydržela láska. Krom toho ovšem píše i o možném mimozemském původu rusovlasých lidí, významu pyramid, významu Měsíce, osobní svobodě uvnitř i vně lidské společnosti a v neposlední řadě i o mystických významech krabičky cigaret Camel. Celou knihu navíc prokládá několika vsuvkami, v nichž dokumentuje obtížnost vzniku románu.
Až zhruba do sté stránky jsem vážně netušila, jestli je to JEN absurdní nebo geniálně absurdní. Po této stovce se začal utvářet jakýs takýs děj, který je cítit chlapským stylem a chce se mi říct milostnými výpary, abych zhruba byla naladěná na stejnou nótu.
Pořád jsem sice nevěděla, co všechno se z toho vyklube, každopádně mně jako starému romantikovi se dost příčí surový styl autora. Tohle prostě není můj šálek kávy, to tedy vážně ne. Každopádně průměrnému chlapovi bych to s chutí doporučila a myslím, že se nemýlím, když řeknu, že by si na tom s radostí pošmákl. Musel by ovšem přežít šíleně nudné odbočky a stránky a stránky mozkových pochodů, které nevedou nikam.
Musím podotknout, že jsem z těch, co knihy neodkládají, prostě je dočítám do konce, i když jsou k nevydržení, protože co kdyby náhodou:) Tohle byla jedna z těch příšerností, u které jsem co chvíli usínala, opakovala odstavce dokola a dokola a nutila se to dočíst. Řeknu vám, že jsem dlouho nezažila takové sebemrskačství a ano, můžu si za to sama, já vím! Nečekjte žádný happy end! Tahle knha je mou osobou označena za odpad a vážně netuším, jak je možné, že u těch několika málo lidí, co to četli, má takové kladné hodnocení! Ta knížka nemá pořádný děj, neustálé fantas magorie celou knihu naprosto zabily. Je to nudné, nic neříkají, zbytečné! Mám pocit, že ten spisovatel se buď naprosto zhulil či požil jiné drogy a během jedné noci vytvořil tohle veledílo nebo jsem já letadlo! Nikdy víc! Nejradši bych si poklepala na rameno a pochválila samu sebe, že jsem to vydržela až do konce.
Hodnocení: 10%
Žádné komentáře:
Okomentovat