Dům Páně - Samuel Shem

Anotace:

Román z lékařského prostředí s výraznými autobiografickými prvky, který při svém uvedení na americký knižní trh v roce 1978 způsobil doslova poprask v literárních i medicínských kruzích a je od té doby přirovnáván k Hellerovu románu Hlava 22 – tak jako Heller demýtizoval armádu, tak Shem píchl do vosího hnízda amerického zdravotnictví. Vylíčení poměrů v severoamerické nemocnici by se mohlo zdát příliš kruté, příliš syrové, příliš šokující, příliš přesexualizované, příliš přitažené za vlasy... je ale pravdivé. A dlužno podotknout, že není nijak zvlášť specifické jen pro americké poměry.

V této knize čerstvý doktor Basch absolvuje kolečko v nemocnici zvané Dům Páně. Celý jeden rok procházíte s tímto mladým doktorem, který je zpočátku plný iluzí, různými odděleními, nutno říci jedním horším než druhým. Nikdy mě upřímně řečeno nenapadlo, jaké to je ze strany doktora. Samozřejmě jako člen té druhé strany barikády všechno vnímám pouze ze svého úhlu pohledu, což je, jak jsem zjistila, zřejmě trošičku zkreslený pohled. Zajisté, nejdřív by člověk měl vnímat oba dva pohledy a až poté si utvořit názor na věc. Takováto příležitost - tedy vhled k tomu protějšku - se mi nyní naskytla a byla to tedy síla!!!!

Jednou jsi nahoře, jednou jsi dole. V tomhle jsem se naprosto poznávala. Kolikrát už to takhle bylo, že se člověk cítí na dně, že už neví jak dál, a tak to jde radši zaspat a probudí se s novou energií a s novým pohledem na svět, který je natolik odlišný od toho včerejšího! No a v této knize je to tak krásně vykresleno, jak to doktor Basch chce snad tisíckrát vzdát, protože si připadá neschopný, zbytečný, demotivovaný, příliš unavený, takový a makový. Vždy se ale stane něco, co ho postaví na nohy a donutí jít dál a dál bojovat. A nebojte se, nemyslím tím bojovat za pacienty, myslím tím bojovat sám za sebe, za to, aby to vůbec přežil. 

Pacienty a vůbec lidi už nevnímá jako lidské bytosti s nějakými pocity, radostmi a starostmi, ale vnímá je pouze jako těla, v horším případě jako těla prolezlá nemocemi, s nefunkčními orgány a opotřebovaná stářím, v lepším případě vnímá těla jako anatomické pomůcky, tuhle tenhle sval, tuhle tahle kost. Začíná využívat sexu se sestřičkami. Nebo sestřičky využívají jeho? Sexuální perverze na pracovišti nebo prostředek k tomu, aby z toho jednouduše nezešíleli?

Začíná pozorovat sám sebe, při neustálém styku s chorobami se člověk asi nevyhne tomu, že za jakýmkoli zakašláním vidí smrtelnou nemoc, která ho jisto jistě co nevidět zahubí. Tomu se tedy říká profesionální deformace. K tomu se přidává paranoia vůči pacientům, kdy si myslí, že ho chtějí jakýmkoli způsobem dostat. Maže každý den, aby mohl začít nový, vytěsňuje veškeré negativní vzpomínky. Ukazuje se, že každý má svou techniku přežití. Ať je to sex, bratříčkování se smrtí, sarkasmus. Snaží se vypudit hněv, který v něm narůstá. Jeden den pacienty nenávidí a druhý den jim chce za každou cenu zachraňovat životy. Připadá si jako na horské dráze.

Co je ale nejpřekvapivější je kontroverzní přístup k léčbě pacientů a to sice NELÉČIT JE!

Tato kniha rozhodně stojí za to! Kde jinde taky poznáte a možná pochopíte, jaké to je být v kůži doktora a každý den se střetávat s pacienty, s nemocí, se smrtí!

 Hodnocení: 95%